2023, aneb poslední ročník Derflanské výstavy vín
Proč byl 2023 poslední ročník?
Byli jsme jedni z prvních, kdo zavedli výstavu vín. Ostatně, výstav jsme uspořádali 24 ročníků. A to už dá nějaký vhled. Mnoho let se na setkáních našeho spolku probírala naše nespokojenost s tím, jak jsou místní výstavy pořádány. Až to přerostlo ve výraznou změnu konceptu. Ale postupně — co že nám to vadí na tradičních vesnických výstavách?
Hodnocení vína stobodovou stupnicí
Byli jsme první, kdo v okolí zavedli stobodový způsob hodnocení vína. Protože byl spravedlivější než vše, co zde bylo předtím. Například střílení hodnocení od boku, kde se běžně na stupnici 0 – 20 používá rozsah 16−19,5, kdy 16 je víno vadné a prakticky nepitelné. Plný počet bodů je pak rezervován pro Boha. To potkáváme dodnes.
Se stobodovým systémem je hodnotitel lépe naváděn a roky jsme trénovali hodnotitele, aby posuzovali vína ve větší škále a otevřenosti. A to se nám dařilo. Stejně tak jako zajištění toho, že hodnotitel nezná vinaře, který vyrobil hodnocené víno. To nám přijde samozřejmé, a stejně jsme občas překvapeni, jak si občas někde hodnotí “chlapi sobě”.
Kde nás dříve stobodovka zachraňovala, poslední roky začala spíše omezovat. A to při zařazení naturálních vín — nesířených, nefiltrovaných, oranžových, a podobně. Někteří hodnotitelé trvali na tom, že dle stobodovky naturální víno nenaplňuje barvu, čirost, a podobně. Pochopitelné, řešitelné, ale únavné.
Prokletí první lahve na hodnocených výstavách
Hodnocení vína pro výstavu fungovalo tak, že týden před výstavou jsme navezli 2 lahve od vzorku a první láhev otevřeli pro zhodnocení. Každý vzorek tedy měl “upitou” polovinu láhve týden před akcí, tj. týden tato otevřená láhev zvětrávala. Tak se snadno stalo, že jste si nechali nalít vítězný vzorek, který měl v sobě oxidázu nebo jinou vadu. Aneb pro většinu vín je týden příliš dlouhá doba, a i když se přímo nezkazí, rozhodně dojde k posunu vína od hodnoceného stavu.
Běžné pak bylo, že jsme na ostatních výstavách jako účastníci žádali o otevřené druhé lahve (s argumentem, že stejně bude během večera otevřeno), abychom víno mohli posoudit tak, jak jej posuzovali degustátoři týden před výstavou. Kvalitativní rozdíl byl prakticky vždy naprosto zásadní.
Putovní výstava Uherskohradišťska
Regionální výstavy vín spoléhají na výměnu vzorků mezi vinařemi jednotlivých obcí. Možná jste si všimli, že většina vzorků se na různých místních výstavách opakovala. Aneb vinaři zařazovali stále stejné vzorky na všechny výstavy. Fungovalo to tak, že jsme vyměnili 200 našich vín za 200 vín z jiné obce.
Co se ale stane, když něco měníte na kusy? Nutně se vám stane, že vy vydáte do nějaké obce kvalitní vína, ale dojdou vám doslova “slitky”, aneb směsky zbytků z předchozích výstav. Prostě aby bylo “splněno” bez dotazu na obsah. Běžně se tak na hodnoceních objevovaly vady vín, a odpovídající vzorky jsme pak vyřazovali z výstavy. Tím nutně vzniká inflační charakter kvality vín (nabídnete svá nejlepší vína, když vám běžně dojdou výměnou zmetky?).
Když jste tedy navštívili více výstav, vína se opakovala, nepotkali jste jich tolik nových — a navíc ještě bylo vysoké procento nekvalitních vín v nabídce.
Hon na hodnocené šampiony
Co se stane, když něco seřadíte od nejlepšího po nejhorší? Hodnocení vín nám umožnilo vyřadit vadná a nemocná vína, ale také účastníky naváděla na to, ať ochutnávají vzorky od nejlepších. A i když jsme posilovali vítězná vína na 4 až 6 lahví (včetně jedné otevřené), častokrát se stalo, že šampion byl pryč v řádu minut. A to navíc prvních 8 degustujících mělo týden starý vzorek a možná se i divili, jak tohle víno mohlo být tak vysoce hodnoceno.
Naše řešení: Nový koncept výstavy!
Během covidové přestávky jsme se zamysleli nad novým konceptem naší výstavy, který by adresoval naše frustrace a vyhoření z celkového stavu výstav. A jak to teda proběhlo?
Zrušili jsme hodnocení vín
Zrušením hodnocení nebylo třeba otevírat jednu lahev týden dopředu, lákat degustátory a vyměňovat lahve s dalšími obcemi. Naopak, vytáhli jsme ze sklepů naše nejlepší vína a pojali to místo putovní výstavy jako opravdu Derflanskou výstavu vín. Každý z nás se pochlubil vynikajícími víny, a to včetně takových, která by se na běžnou výstavu nedostala.
Hlasování účastníků mělo úspěch
Každý účastník hlasoval pro svého vlastního šampiona. A zafungovalo to! Dvě třetiny vín dostalo aspoň jeden hlas od účastníka jako nejlepší víno výstavy. Většina vín byla pro někoho šampionem. To je krásné číslo svědčící o kvalitě vystavených vzorků a pro nás úžasnou zpětnou vazbou. I reakce, které se k nám dostaly, byly pochvalné, a moc za ně děkujeme!
Zajistili jsme vynikající kvalitu vzorků
Díky zrušenému hodnocení odpadlo prokletí první lahve i potíže s hodnocením naturálních vín. Vystavovali jsme vzorky, které jsme měli pod kontrolou a nebyli jsme závislí na tom, co dostaneme. Dokonce i vinaři z přizvané vinařské obce dodali moc pěkné vzorky, nad kterými jsme si pochutnali. Jde o zodpovědný koncept — a hlasování účastníků potvrdilo naše pocity.
Celková atmosféra z večera byla degustační a povídavá
Zrušili jsme hon na šampiony, většina vín zůstala vystavená až do konce akce k ochutnání všem hostům. Vínomilci objevovali a vychutnávali nová vína bez spěchu, poznámkovali a hodnotili, povídali si o vínech. Upravila se atmosféra celé akce a i my si to neskutečně užili.
Nový koncept řeší vše! Kde je tedy háček?
Novou podobou výstavy jsme vyřešili to, co nás na výstavách dlouhé roky trápilo. Sami jsme si akci mnohem více užili, získali jsme ohromné zpětné vazby a pochvaly, vše vypadá ideálně. Ptali jsme se tedy hostů, jestli by za vstup na takovou výstavu zaplatili dvojnásobek.
Proč dvojnásobek? Protože místo běžné výstavy, na které se objeví pár šampionů, jsme vytvořili výstavu plnou šampionů. Akorát žádný náš vinař nechce dodávat svá nejlepší vína za náklady nebo dokonce dotovaně. Otestovali jsme si koncept, ale aby dával smysl, muselo by být vstupné kolem 800 Kč — nebo nízké vstupné s platbou za jednotlivé vzorky. A to se nám i ti nejnadšenější hosté ošívali, že by nad tím museli hodně přemýšlet. Umím si takovou akci představit ve velkých městech, ale na Hradiště je to možná stále ještě příliš.
Nový koncept je ekvivalent nadregionální soutěže, ale z mikroregionu. Lokálnější, a dokonce i ekologičtější. Věřím, že časem tento typ výstavy bude běžný a bude doplňovat běžné regionální výstavy. Možná po této podobě zatím není poptávka, ale budeme sledovat situaci — a jsme připraveni.
Děkujeme za všechny příjemné chvíle, které jsme s vámi na výstavách prožili, a popovídat si můžeme třeba na našich otevřených sklepích.
Za Vinaře Sady,
Jaromír Dvořáček